Do Španělska v době pandemie. Stojí to vůbec za to??
O programu Erasmus+ jsem se dozvěděl už na střední škole. Můj kamarád tehdy odjel na půl roku do Portugalska a strašně si to chválil, takže jsem měl jasno v tom, že až budu na vysoké škole tak chci také na Erasmus. Protože jsem již trochu mluvil španělsky, byla moje volba jasná – Španělsko. Přihlášku jsem si podával již za první vlny pandemie, ale za každou cenu jsem chtěl vycestovat a dokonce i za cenu toho, že pojedu sám a s nejistou vyhlídkou, jak bude pandemie dál probíhat.
V září jsem si tedy sbalil kufry a odletěl do Španělska. Pro dalších 5 měsíců studia se stal mým domovem Jaén – „hlavní město olivového oleje“ (až 33% celosvětové produkce pochází z této provincie), ale jinak malé, klidné městečko uprostřed hor, kde se toho nikdy nic moc nestane a většina lidí o něm ani neví, že existuje.
Protože jsem si byl vědom zhoršující se situace kolem koronaviru, tak jsem první dva měsíce cestoval, jak jen se dalo. Procestoval jsem téměř všechna zajímavá místa v Andalusii a to díky speciálním cestovkám, které se věnují přímo erasmus studentům (EMYCET a Best Life Experience) a organizují velice zajímavé výlety za rozumnou cenu (většinou 15 – 30 euro za výlet, podle toho jak cestujete daleko). Abychom se dostali i do méně známých a dostupných míst, tak jsme si půjčovali auto.
Můj první výlet byl do bývalého hlavního města islámského emirátu v Al-Andalus Córdoby. Dominantou je obrovská mešita a starověký římský most. Další výlet jsme podnikli do hlavního města Andalusie – do Sevilly, která je opravdu nádherná a dokonce jsme se sem ještě vrátili na oslavy nového roku. Následoval výlet do Toleda, malého, ale velice pěkného historického města. Samozřejmě nesměla chybět návštěva Gibraltaru, kde jsem se skamarádil se zdejšími opičkami. Ale na vlastní kůži jsem zažil, že pokud máte, byť na dně batohu, nějaké jídlo, tak se nevyplácí se k nim přibližovat, protože to ucítí, prohrábnou vám celý batoh a vezmou si vše, co je chutné. Pokud se rozhodnete s nimi bojovat, tak vás akorát tak kousnou a věřte, že to opravdu není příjemné. Dále jsme se podívali do Sierry de Cazorly, kde se nachází asi nejúchvatnější část přírody v širokém okolí. Den na to jsme si vyšlápli na nejvyšší horu pevninského Španělska – Mulhacén (3 482 m. n. m.), který se nachází v pohoří Sierry Nevady, kousek od Granady a protože už byl říjen a v noci byla zima, tak jsme se rozhodli, že normálně dvoudenní túru dáme v jednom dni. Začínali jsme v nadmořské výšce 1 500 m. n. m. kde byla teplota kolem 20°C a po 8 hodinách stoupání jsme konečně vylezli na vrchol, kde byl sníh a teplota pod bodem mrazu. Následující den jsme si za odměnu jeli odpočinout na pláž k městu Nerja, a to byl poslední výlet před uzavřením měst na následující 2 měsíce.
Během uzávěrky jsme se mohli pohybovat jen v rámci obce, ale naštěstí je Jaén v horách, tudíž bylo pořád kam chodit. Na jednu túru ovšem asi nikdo z nás nikdy nezapomene. Vydali jsme se na ne moc dostupnou La Mellu, na kterou jsme vyrazili až kolem dvanácté hodiny a jen v tričkách, kraťasech a bez baterek. Teď si asi říkáte, proč to vůbec píšu, když v tu dobu bylo kolem 25°C a noční zákaz vycházení? Stalo se to, že jsme šli zpátky domů, cestou, kterou nikdo z nás neznal a která, jak jsme zjistili nikam ani nevedla. Dostali jsme se do bodu, kdy už nebyla možnost se vrátit, protože se nám na hlavy začaly sesouvat kameny, které jsme uvolnili, a pod námi byla cca 70 metrová propast. A navíc už bylo pozdě a začínala být tma a zima (v noci teplota klesla až k 0°C). Rozhodli jsme se proto zavolat na pomoc policii. Ta se k nám asi po 5 hodinách dostala a dalších 6 hodin nám zabralo, než jsme se s jejich pomocí dostali bezpečně domů. Hned následující den jsme se objevili na titulních stranách všech místních novin a v jinak klidném Jaénu se o nás probudila vášnivá diskuze na sociálních sítích. Naštěstí se nikomu z nás nic nestalo a nyní na to již vzpomínáme jen jako na dobrou zkušenost.
Určitě bych možnost pobytu v zahraničí ještě rád zopakoval a všem vřele doporučuji někam vyjet, i když vyhlídky s pandemií nejsou zatím úplně růžové. Kvůli pandemii jsem si sice neužil tolik nočního života a diskoték, i když hospody a bary zůstaly celou dobu otevřené, ale to nejcennější co jsem si z Erasmu odnesl je, že jsem zde našel opravdové přátelé z celého světa a i díky pandemii jsme vlastně všichni byli jedna rodina.
(Šimon Radulescu – Universidad de Jaén (Španělsko); ZS 2020/2021; bakalářské studium – Geografie)