Na Erasmus do Litvy? Proč ne?!
O programu Erasmus vím už dlouho. Myšlenka vyjet někam do ciziny mě vždycky lákala, nikdy jsem však neměl odvahu k realizaci. Ve dvou se to ale lépe táhne, a tak když nám přišel mail s výběrovým řízením na Erasmus, najednou jsme s přítelkyní nemohli najít důvod, proč nejet. Nebylo moc času se rozhodovat a možná právě proto jsme se narychlo a vlastně úplně spontánně nakonec odhodlali.
Výběr destinace byl jasný – něco nestandardního, kam se moc často nedovolenkuje a pokud možno na sever. Po prohledání všech možných škol jsme vybrali Vytautas Magnus Univertsity v litevském Vilniusu. Jako jedna z mála nabízela detailní tabulku všech vyučovaných předmětů včetně rozvrhů a sylabů. Vše jsme si tak precizně naplánovali, vybrali vhodné předměty, spočítali kredity a poslali přihlášku.
První překvapení bylo, že výuka vůbec neprobíhá ve Vilniusu, nýbrž ve 100 km vzdáleném Kaunasu. Naštěstí jsme to zjistili ještě před tím, než jsme si zařídili ubytování. Na druhé překvapení nás všichni dopředu upozorňovali, a sice že rozvrh i předměty jsou nakonec jiné, než bylo v plánu. Ale co, Erasmus není jenom o studiu.
Zpočátku se naše rozhodnutí vyjet do Pobaltí krátce po vypuknutí války na Ukrajině neshledalo s okolním pochopením. Nyní jsem ale rád, že jsme se nenechali odradit a půlročního pobytu rozhodně nelituji. S přítelkyní jsme si to náramně užili. Litva má své kouzlo a rozhodně stojí za to ho zažít. Litevci jsou možná zpočátku trošku chladní a odtažití, pod slupkou jsou to však velmi milí a pohostinní lidé. Nepřetvařují se v křečovitých úsměvech, ale o to víc vám pomohou, když to potřebujete.
Co se školy týká, je rozmístěná po celém městě, ale hlavně v centru. Ve městě je jinak dobře zvládnutá hromadná doprava, která je spolehlivá s přehlednými aplikacemi pro její používání. Vůbec digitální svět v Litvě mi přišel na vyšší úrovni, než doma. Všichni učitelé používají Moodle, některé přednášky jsou distanční a komunikace je dobrá, všichni ve škole jsou ochotní a vstřícní.
Kaunas je druhé největší město Litvy a leží uprostřed země. Bydleli jsme v hotelu vedle Aleje svobody, což je asi kilometr dlouhá pěší zóna s obchůdky, restauracemi a kavárnami, zakončená kostelem sv. Michala Archanděla, na který jsme koukali z oken. V parných létech (a že tam opravdu jsou, po příjezdu na konci srpna teploměr ukazoval kolem 33°C) zde atmosféra připomíná některá jižanská letoviska. Když se procházíte po písečných plážích a kolonádách lázeňských přímořských městeček Klaipeda nebo Palanga, připadáte si jako někde v Itálii. Třebaže počasí vybízí k vyzkoušení moře, má Balt k Jadranu teplotně daleko, takže na dlouhé cachtání zapomeňte. Další odlišností od Jadranu je taky mnohem nižší salinita, což jsme hned poznali na jazyku.
Když už jsme u jazyku, tak to byl vždycky důvod, proč jsem měl trochu obavy z takovýchto pobytů. Přeci jen nepatřím mezi velké lingvisty a představa, že budu muset nějakou dobu fungovat a dokonce studovat v angličtině, mi nebyla moc vlastní. Nakonec jsme ale zvládli i tu školu, která nakonec nebyla tolik náročná. Vážně mě překvapilo, že jsem s tím neměl problémy. Proto pokud si někdo není jist svými jazykovými schopnostmi, není lepší cesty, jak je vylepšit než právě na Erasmu. Jezdí i studenti, kteří na to nejsou zrovna nejlépe, a taky to zvládnou. Jinak pokud umíte rusky, tak si pokecáte i se staršími ročníky, mladí ale angličtinu zvládají.
Každodenní život v Litvě je velmi podobný jako v Česku, i ceny jsou na srovnatelné úrovni (upřímně větší šok pro mě byl návrat do českého supermarketu po půl roce… holt inflace). Litevci jsou však silní katolíci, s tím musíte počítat, takže například existují vyhraněné pláže jenom pro ženy nebo třeba alkoholické nápoje si v obchodech smíte koupit jen ve vybrané hodiny a musíte být starší jednadvaceti let, pivo pak v restauracích není jako u nás nejlevnější nápoj, ale skoro nejdražší. A taky skoro pokaždé jsem musel u nákupu dvou plechovek piva předkládat občanku, kterou paní pokladní vždy důkladně zkoumala, aby tu náhodou ten cizinec netropil nějaké hlouposti.
Největší změnou oproti Ústí nad Labem je absence jakýchkoliv kopců. Celé Pobaltí od Polska až po Estonsko je jedna velká placka, na což se velmi rychle zvyká, teď vypouštím duši, ať jdu v Ústí kamkoliv. Úsměvná je pak uměle vybudovaná lyžařská sjezdovka, kterou jsme prostě museli vidět. Jenže se není čemu divit, s nejvyšším bodem o 294 m n. m. by si Litevci jinak nezalyžovali.
Právě v cestování spatřuji největší přínos našeho pobytu. Předtím bych si nedovedl představit, že jen tak vezmu batůžek a vyjedu si na pár dní do cizí země. Zjistili jsme však, že to dnes není díkybohu vůbec složité, a procestovali tak celé Pobaltí a část Skandinávie s nezapomenutelně krásným Laponskem. Návštěvu míst, kam bych se normálně asi nepodíval, oceňuji nejen jako student geografie. Člověk si zkrátka vytvoří vzpomínky na celý život. A i když jsem nyní nucen prodloužit studium (největší negativum, když jedete ve třetím ročníku), za svou volbou si stojím a jel bych všemi deseti znova. Na závěr si tak dovolím připomenout často omílanou větu: “Pokud o Erasmu byť jen minimálně uvažujete, rozhodně jeďte.”
(Adam Skořepa – VYTAUTO DIDZIOJO UNIVERSITETAS (Litevská republika); ZS 2022/2023; bakalářské studium – Geografie a chemie)