Jaro v Drážďanech

Zkušenosti se zahraničními pobyty již mám – ať už studijními, nebo pracovními. Pro dokončení doktorského studia mi však ještě chybělo několik povinných týdnů v zahraničí. Rozhodla jsem se je absolvovat na Technické univerzitě v Drážďanech, konkrétně v Max-Bergmannově centru biomateriálů. Vybrala jsem si toto pracoviště zejména proto, že s ním náš vědecký tým již dříve spolupracoval, což výrazně usnadnilo zařizování i samotnou náplň stáže.

Nejnáročnější fází tak bylo najít termín, který by vyhovoval z hlediska dostupnosti kolejí – což je v podstatě jediná cenově dostupná možnost ubytování. Koleje však bývají obsazené i půl roku dopředu. Nakonec jsme ale díky vstřícné komunikaci s univerzitou našli vhodný termín.

Po příjezdu jsme rychle vyřešili vše potřebné: školení BOZP, přístup k počítači, klíče od kanceláře a čipy do laboratoří. Max-Bergmannovo centrum je totiž rozmístěné ve více budovách. Laboratoře a kanceláře jsou oddělené. Poté jsme se s mým mentorem vydali vyzvednout klíče od kolejí. Cestou mi ukázal nejlepší pekařství, restauraci, obchody i lékaře – milé přivítání, které mi pomohlo rychleji se zorientovat.

Náplní stáže byla kultivace kmenových buněk. Vzhledem k tomu, že se v rámci doktorátu věnuji převážně numerickým simulacím, byla pro mě laboratorní práce po několika letech zcela novou zkušeností. Práce s buňkami navíc vyžaduje sterilní prostředí, což byl další rozdíl oproti mé předchozí laboratorní praxi ze studia. Velmi mě potěšil přístup mentora, který mi po prvním zaškolení důvěřoval natolik, že mi umožnil samostatně pokračovat. Moderní vybavení laboratoří bylo příjemným bonusem.

Pracovní skupina byla velmi mezinárodní, z deseti členů byli jen tři rodilí Němci. Díky tomu jsem se necítila jako outsider, ale možná i proto si každý víc hleděl svého a chyběla zde větší týmová atmosféra. Na rozdíl od českých pracovišť, kde je běžné chodit spolu na oběd nebo si během dne zajít na kávu, zde byl kontakt omezen převážně na středeční pracovní porady. Společenský život tak trochu vázl.

Protože buňky nevyžadovaly každodenní péči, mohla jsem mimo laboratorní dny pracovat na svém výzkumu. Vedoucí navíc podporovali práci z domova, čehož jsem ráda využila – v kanceláři byla totiž zima a navíc byla poměrně daleko od kolejí, takže to šetřilo i čas.

Počasí výletům příliš nepřálo – foukalo a na duben bylo nezvykle chladno. Historické centrum nebylo zrovna v docházkové vzdálenosti a cena 3,20 eur za hodinovou jízdenku mě odrazovala od častých návštěv. Vzhledem ke vzdálenosti kolejí a pracoviště jsem se celkem  nachodila (obzvlášť když přičtete mírnou zapomnětlivost a odlehlost kanceláří a laboratoří), a tak po práci většinou nebyla chuť ani energie na další výlety. Lokalita pracoviště však byla velmi příjemná – vedla přes čtvrť s vilami a upravenými zahradami. V jarním období jsem tak mohla denně obdivovat rozkvetlé narcisy, petrklíče, třešně a magnolie. Drážďany jsou navíc „za rohem“, takže si tam jistě brzy najdu cestu i jako turistka.

Stáž jsem zakončila prezentací dosažených výsledků i témat, kterým se věnuji v rámci doktorátu. Právě ta měla největší ohlas, jelikož pro zahraniční kolegy to bylo něco nového. Na rozloučenou jsem dostala malý dárek od vedoucího týmu. Celkově stáž předčila má očekávání. Byla jsem nadšená z přístupu vedoucích, vybavení i samotné práce. Toto pracoviště proto mohu upřímně doporučit i dalším studentům.

Anna Paříková, doktorské studium, Aplikované nanotechnologie, Technische Universität Dresden, Německo, LS 2024/2025