Dobrodružství v Portugalsku
Na Erasmus jsem se chtěl podívat už na střední škole, kde jsem si to vyzkoušel na tři týdny v Lipsku. Když jsem pak přežil skoro celý prvák na UJEPu, rozhodl jsem se, že tedy vyrazím na půl roku na zkušenou do světa.
Prvním krokem bylo vybrat, kam vlastně pojedu. Na výběr bylo hodně zemí – ty blízké a Česku dost podobné, jako Polsko, Rakousko nebo Německo, které mám rád. Já jsem ale chtěl poznat něco úplně nového, když už jednou „jdu do světa“.
Nakonec jsem se rozhodoval mezi Španělskem a Portugalskem. Z několika důvodů nakonec vyhrálo Portugalsko. Hlavním bylo to, že jsem v té době mezi těmi zeměmi moc neviděl rozdíl, jen jsem věděl, že Portugalsko je levnější, a tím pádem budu moct žít trochu na vyšší úrovni. Potom už stačilo vyřešit formality – smlouvu se školou, bydlení, grant a podobně.
Osm dní po konci letních prázdnin přišel den D a s ním odlet na Erasmus. Se všemi jsem se rozloučil na letišti, prošel kontrolou a moje cesta do neznáma mohla začít.
Přiletěl jsem týden před začátkem školy a ubytoval se v Leirii, což je menší město na půli cesty mezi Lisabonem a Portem. Potom přišel první týden školy a s ním absolutní chaos. Věděl jsem, že jižní státy mají určitou úroveň pracovního nasazení (přesněji spíše symbolickou, či zanedbatelnou), ale získat jen rozvrh byl úkol na deset e-mailů a tři návštěvy koordinátora – a to byl teprve začátek.
Nakonec se ale všechno srovnalo. Po pár týdnech a vyzkoušení různých termínů hodin jsem zjistil, kteří učitelé mluví anglicky a u kterých je lepší si vybrat někoho jiného. Ve výsledku bylo studium poměrně stresující – často chyběly materiály, nebyly připravené anglické testy a objevovala se spousta dalších problémů. Když se na to ale dívám s odstupem, všechno jsem zvládl, i když jsem si původně myslel, že ne. Zjistil jsem tak, že hranice toho, co nejde, je mnohem dál, než jsem si myslel.
Těch šest měsíců ubíhalo různě – někdy rychle, někdy pomalu a občas velmi pomalu. Čas jsem si ale s přáteli ze společného bydlení krátil častými výlety. I když vím, že to není úplně pravda, mám pocit, že jsem za půl roku v Portugalsku viděl snad všechno. Velká města jako Porto, Lisabon nebo Coimbru, ale i přírodu a památky, například národní park u Porto de Mós nebo Fátimu.
Ve výsledku ten půlrok docela rychle utekl. Když celý Erasmus shrnu a podtrhnu i se všemi problémy, můžu s jistotou říct, že to byla velmi dobrá zkušenost.
Votěch Just, ZS 2025/26, student bakalářské programu Aplikovaná informatika, Instituto Politécnico de Leiria, Portugalsko
