Záchranná stanice pro zvířata na Kypru
Hned po příjezdu jsem rychle pochopila, že ačkoliv se Kypr řadí stále ještě k Evropě, kulturně i environmentálně má jeho severní část už velice blízko k východní Asii. Severní Kypr je silně ovlivněn Tureckem a jako člověk, který nikdy nevytáhl paty z Evropy, jsem byla úplně u vytržení. Měla jsem dojem (a po absolvování stáže potvrzuji), že jsem si vybrala asi jednu z nejdobrodružnějších stáží, ke které se dá v rámci Evropy dostat.
Pracovala jsem v záchranné stanici pro volně žijící živočichy, která se nachází na úpatí Kyrenia mountains. Cesty do práce z malé vesničky, kde jsem byla ubytovaná, s výhledem na hory byly dechberoucí. A cestou z práce jsem se zase kochala oranžovo-rudými západy slunce nad hlavním městem ostrova – Nikósií.
Práce v Cyprus Wildlife Research Institut probíhá následovně: Záchranná akce, odchyt zraněného zvířete – první pomoc a následná péče v nemocnici – ubytování a péče v rehabilitačním centru – vypuštění pacienta zpět do volné přírody. V ideálním případě, samozřejmě. Někteří pacienti nepřežijí a někteří jsou v takové tělesné kondici, že už by sami v přírodě nepřežili, a tak zůstávají v centru jako trvalí rezidenti. Za dobu mého pobytu jsem byla zhruba u třiceti „releasů“ (včetně medializovaných vypouštění uzdravených mořských želv do oceánu) a třikrát jsem měla dokonce tu čest vypustit zvíře já osobně. Je to ten nejskvělejší pocit, když víte, že jste udělali všechno, co bylo ve vašich silách, každý den se o něj starali, přizpůsobovali prostředí, jídelníček i fyzioterapii jeho konkrétním potřebám a pak ho můžete v plné síle vrátit přírodě.
Moc mě bavila každá jedna činnost, kterou jsem dostala na starosti a cítila jsem, že to dává smysl a že to opravdu dělám pro ta zvířata, o která se, bohužel, místní veřejnost stále ještě příliš nezajímá. Snad se to podaří u mladších generací změnit. Do tak blízkého kontaktu s divokými zvířaty jsem se dosud nedostala a vím, že mě tato praxe hodně posunula vpřed.
Kromě práce jsem spolu s kolegy naplno využila i volných dní, při kterých jsme poznávali města, kulturu i přírodu severního Kypru. Nespočet horských túr, odpočinkových dní na pláži, objevování starých ruin, příjemných večerů v barech s lidmi z různých zemí světa… Nejkrásnější byl výlet na samý konec poloostrova Karpas, kde žijí zdivočelí oslíci.
Paradoxem je, že ačkoliv jsem navštívila i populárnější jižní část Kypru, velmi oblíbenou prázdninovou destinaci s moderními budovami a obchodními centry, vůbec mě to tam nezaujalo tolik, jako ta orientální severní část s obchůdky s ručně vyráběným zbožím, malými kavárnami a věčně usměvavými lidmi, kteří umí anglicky sotva pár slov, ale přesto si s vámi moc chtějí popovídat.
Podtrženo sečteno, byla to naprosto úžasná, intenzivní zkušenost, kterou bych za nic nevyměnila a na ten kousek světa, kde jsem dva měsíce žila, nikdy nezapomenu.
Tereza Krollová – CYPRUS WILDLIFE RESEARCH INSTITUTE (Kyperská republika); ZS 2023/2024; bakalářské studium – Biologie