Frederik Velinský: „Baví mě to!“
Jméno Mgr. Frederik Velinský není na UJEP třeba dlouze představovat. Vědecko-popularizační přednášky Café Nobel a Café Nobel bez kofeinu, které organizuje, otevřely univerzitu veřejnosti již v roce 2012.
Od té doby (spolu s přidruženým cyklem Piknik Nobel) získaly tisíce sledujících, a zprostředkovaly tak vědu UJEP i posluchačům mimo prostředí vysokoškolských poslucháren, u dobré kávy či při posezení v trávě. Jeho Planetárium, magazín Českého rozhlasu, vysílá do světa vědu každý týden, s Frederikem již od roku 1995. Když jej potkáte, většinou někam pospíchá a domluvit si s ním schůzku vyžaduje velkou časovou flexibilitu. Frederik Velinský je jednoduše člověk „na roztrhání“. Jak ale tráví svůj čas „po škole“?
Víme, čemu se věnujete ve svém profesním životě. Co ale vyplňuje váš čas „po práci“?
Teď si tak říkám, jestli mám vlastně také někdy „po práci“ (smích). Pracovních povinností mám skutečně hodně. Pořad Planetárium je týdeník, přináší mi příjemnou část práce, při které mám možnost hovořit s vědci o zajímavých tématech, ale také méně příjemný čas strávený u postprodukce. Na druhou stranu se tato práce prolíná s cyklem přednášek Café Nobel, kde se většinou potkáváme s vědci účinkujícími v Planetáriu, anebo naopak. Proto se dá říct, že to „po práci“ je zas jiná forma práce.
Trochu jsme ale odbočili od toho volného času…
Mám rodinu, pět dětí, z toho dvě jsou menší a někdy potřebují náš dozor, proto největší část volného času zaplňuje rodina. Když mám čas pro sebe, jdu si zaběhat, rád hraji na kytaru, a když mi ještě zbyde čas, tak si čtu.
Známe vás především z veřejného prostoru, bylo vás v něm vidět také s kytarou v ruce?
Dříve, ještě za mých studentských let, byla i tato možnost, dnes už se k vystupování nedostanu a ani po něm netoužím. Zároveň není ani mnoho inspirace. Od té doby, co jsem šťastně ženat, nemám ten správný „spleen“ pro muzikantskou tvorbu. Člověk píše písničky, když je v nějaké depresi, ale jak jsem o ty deprese přišel, nemám už o čem psát (smích).
Hodně se věnujete vědě, vystudoval jste pedagogickou fakultu, ale přednášky, které pořádáte, se týkají oborů napříč všemi fakultami UJEP. Měl jste vždycky tak široký „záběr“, nebo se tomu stalo teprve při vaší vědeckopopularizační činnosti?
V dětství jsem rád četl a bylo mi úplně jedno co. Půjčoval jsem si samozřejmě dobrodružné knížky, ale přišlo i na odborné publikace o biologii, vesmíru, což mne vždy velmi přitahovalo, a nakonec mi i zůstalo. Pedagogickou fakultu jsem sice vystudoval, ale přiznám se, že jsem vlastně nikdy neučil. Už na sklonku svého studia jsem se ujal v rozhlase, nejdřív jako moderátor, později jako kulturní redaktor, a vzhledem k mému zájmu o vědu přišel na řadu pořad Planetárium, který byl nejprve měsíčník a posledních 20 let týdeník.
Můžete nám prozradit, co ve vědě zajímá nejvíc právě vás? Jaké téma vám udělá radost?
Vzhledem k tomu, že jsem vystudoval dějepis, mne vždy zajímá historie včetně té nejstarší, tedy archeologie, tam se cítím „pevný v kramflecích“. Pak je to všechno, co se týká vesmíru, to je mé oblíbené téma, a to nejen přímo v astrofyzice, ale i v literatuře. Příroda, paleontologie, geologie, to jsou další vědy, které mě dokáží v rozhovoru pohltit. Filosofie, psychologie nepatří k mým silným stránkám a doslova dost mimo jsem třeba v matematice (smích). Přednášky na to téma jsou vždy přínosné, ale do pořadu bych se neodvážil.
Co jiného, kromě nových znalostí, vám cyklus přednášek a rozhovorů přináší? A myslím teď spíše osobně…
Co mne velice těší, je to, že naše setkávání s vědci v mnohých případech došlo tak daleko, že s nimi mám až nadstandardní vztahy. Díky tomu se mi daří dostat sem i ty z nich, kteří se často vystupování ve veřejném prostoru nevěnují. To je pro mne velmi příjemný bonus, protože v některých případech jsme utvořili až přátelské vztahy. Vždyť jsou tu lidé, se kterými mnohdy točím už od 90. let.
Lze tedy říct, že je pro vás tato činnost zároveň zálibou?
Baví mě to! Baví mě si s těmi lidmi povídat a baví mě se dozvídat nové poznatky. Co mě pak nebaví, je ta administrativní až byrokratická část práce, ale to pozitivní stále převažuje.
Děkuji vám za rozhovor a přeji mnoho štěstí nejen ve vaší práci, ale i po ní.
Tento rozhovor vyšel v časopisu Silverius.
#scienceUJEP