Měsíc za kopečky v Drážďanech

O možnosti vyjet do zahraničí v rámci studia jsem slyšela už na bakalářském studiu. Nikdy jsem ale nebyla dobrodružný typ člověka, který by se na vlastní pěst a z vlastní iniciativy vydal na několik měsíců na cizí univerzitu. V doktorském studiu je ale výjezd do zahraničí povinnou součástí, bez které nelze studium dokončit. Nadešel tedy čas, odhodlat se k výjezdu. Zvolila jsem si místo jednoduše dosažitelné všemi prostředky, a to TU Dresden v Německu. Opravdu „za kopečkem“ od naší Alma mater. Zprvu jsem měla drobné obavy ohledně jazyka, jelikož se obecně říkává, že Němci neradi mluví anglicky. Opak je ale pravdou. Nejen na univerzitě, ale i v obchodech či restauracích jsem nikdy neměla problém se domluvit anglicky. Třebaže se občas stalo, že daný člověk anglicky neuměl úplně dobře, vždy se všichni alespoň snažili se se mnou dorozumět.

V rámci svého výjezdu jsem jela na praktickou krátkodobou stáž, která trvala 30 dní. Již před odjezdem jsem měla s univerzitou domluvenou práci, kterou zde budu vykonávat a opravdu to vše bylo dodrženo. Kolektiv, ve kterém jsem se vyskytla byl velmi přátelský a kdykoli jsem potřebovala radu, vždy jsem si našla správného člověka, na kterého jsem se mohla obrátit. Také mi byl na celou dobu výjezdu vyhrazen jeden stůl s počítačem v kanceláři, takže jsem měla i vlastní pracovní prostor pro zpracovávání naměřených dat a vytváření prezentací na meetingy.

Pokud jde o vybavení oddělení na TU Dresden, kde jsem trávila svůj výjezd, musím říci, že není z nejnovějších, ale pro svou práci jsem měla v podstatě vše, co jsem potřebovala. Pokud si ale chcete vyzkoušet práci s novějšími a modernějšími přístroji, myslím si, že u nás na univerzitě jsme na tom podstatně lépe. Po zaškolení, které proběhlo ze strany zaměstnanců jsem mohla veškeré přístrojové vybavení, se kterým jsem pracovala, obsluhovat sama, často i bez další asistence. To pro mě nebyl žádný problém, ale věřím, že některým studentům by to nemuselo být úplně komfortní.

Když se ohlédnu na Drážďany jako takové, velice se mi líbí, jak je město uzpůsobené pro cyklisty. Pokud umíte na kole, dostanete se všude kam potřebujete během chvilky. Já na kole necestovala. Chodila jsem všude pěšky. Za celý měsíc jsem ani jednou nevyužila městskou hromadnou dopravu. Ubytovaná jsem byla na International Guesthausu, který je v pěší vzdálenosti asi 10 minut od univerzity, 15 minut od hlavního nádraží a asi 20 minut od obchodní zóny. Hned přes ulici se nachází obchod s potravinami, a tudíž opravdu není potřeba nikam po městě dojíždět.

V Drážďanech se mimo krásné historické centrum nachází také velice hezká zoologická zahrada. Rozměrově menší než naše ústecká, ale troufnu si říct, že mnohem krásnější s krásnými výběhy pro zvířata. Pokud se v Drážďanech vyskytnete, určitě doporučuji k navštívení.

Měsíc v Drážďanech utekl jako voda. Byla to pro mě velmi dobrá zkušenost, nejen kvůli jazykovým dovednostem, které se Vám určitě zlepší, když vyjedete na zahraniční univerzitu, ale také proto, že jsem zjistila, jak to chodí na jiných univerzitách, a vyzkoušela jsem si nové činnosti, se kterými jsem se u nás do bližšího kontaktu zatím nikdy nedostala. Erasmus mi umožnil vše toto zažít a pokud s výjezdem váháte, tak určitě doporučuji vyjet kamkoli!

Mgr. Jaroslava Jarolímková, ZS 2024/2025, TU Dresden, Německo, doktorské studium, Aplikované nanotechnologie.