Erasmus v Rumunsku
Mé jméno je Anička a minulý semestr se mi povedlo vycestovat na 4 měsíční pobyt do Rumunska. Myslím, že každý kdo chce něco podobného podniknout je hodně zvědavý co a jak. Proto bych Vám ráda touto cestou přiblížila mé zkušenosti s výjezdem v rámci projektu Erasmus+.
O projektu Erasmus jsem slyšela od mých kamarádů a hodně mě zaujal. Ale koho by něco takového nenalákalo, že? Jenže v mém případě tu byl jeden velký háček – hrozně jsem se bála vycestovat sama. Takže jsem Erasmus hned při první myšlence zavrhla. V prvním ročníku na VŠ jsem ale potkala nové přátele a mezi nimi byla i Barča, kterou jsem po jedné přednášce, na které nám vyučující básnil o Erasmu, přemluvila podat si přihlášku se mnou. Nejdříve jsme to braly jen jako papír, kterým se přihlašujeme na „nějaký“ pobyt, ale časem nám došlo, že je to skoro za dveřmi a my „jako že fakt“ pojedeme. Bylo před námi hodně zařizování a povinností, ale já osobně jsem byla extrémně natěšená a to všechny ty povinnosti hravě přebilo.
Možná se ptáte proč zrovna Rumunsko. V mém případě to bylo tak trochu jasné hned od začátku. Rumunsko jsem se nechystala navštívit poprvé, ale byla to má druhá návštěva. Od každého jsem poslouchala, proč ne Španělsko či Portugalsko, ale mě osobně Rumunsko přijde jako moc zajímavý stát s obrovskými možnostmi.
Měly jsme to štěstí a mohly jsme vidět téměř celé Rumunsko od hor až po moře. Jedna z věcí, na kterou se musíte připravit je fakt, že v Rumunsku ne každý pracuje a žije ve stejném rytmu jako my Češi. Na jednu stranu se mi to líbilo, že ne každý tu žije ve spěchu jako u nás, ale na druhou stranu, když čekáte měsíc na slevovou kartičku na vlak, tak vás to lehce otravuje.
Největší štěstí jsme měly na partu lidí, kterou jsme potkaly v Temešváru, kde jsme studovaly na místní vysoké škole. Já a Barča jsme si zvolily ubytování na místní koleji. Z vlastní zkušenosti si myslím, že je to ta nejlepší možná volba. Potkáte tu spoustu nových a hlavně milých lidí. Jedna z mých velkých obav před odjezdem bylo právě to, že se nebudu mít po celou dobu s kým bavit, ale to se po prvních 14 dnech ukázalo, jako totální nesmysl 🙂
Asi si říkáte, jak to bylo zvládnutelné s ohledem na covidovou situaci. Musím připustit, že jsem z toho byla trochu nervózní a měla obavy. Před odjezdem do zahraničí doporučuji projít stránky Ministerstva vnitra ČR a kouknout se, jaká je situace v destinaci, kterou hodláte navštívit. Kdyby Vám ani tohle nepomohlo, tak další možností je se informovat přímo u místních studentů nebo se obrátit na koordinátora pro Erasmus na univerzitě, kde bude probíhat vaše vzdělávací část pobytu.
Co se týče vyučování, tak v mém případě probíhalo on-line, ale rozhodně mě to neodradilo vycestovat a přesto všechno si užít místní život naplno. Nemohu říct, že by vše probíhalo hladce jako po másle. Se studiem v zahraničí je spousta papírování, ale rozhodně to za tu zkušenost stojí! Škola v Temešváru nám vyšla ve všem vstříc, i když tu byly někdy velké prodlevy v komunikaci s učiteli. Nakonec se nám ale vše podařilo ukončit tak, jak jsme si naplánovaly na začátku.
Před odjezdem v září 2020 jsem měla strach z něčeho nového a myslím si, že je to naprosto normální. Nevěděla jsem, do čeho jdu a nevěděla jsem, s čím se za ty 4 měsíce setkám. Stále tu ale pro mě byla Barča, se kterou jsem mohla sdílet stejné pocity strachu, a to mi pro začátek hodně pomohlo. Ale teď v dubnu 2021 už vím, že bych do toho šla znovu a s mnohem větším nadšením a hrdě dokážu říct, že po této zkušenosti jsem si jistá, že ve svém životě zvládnu už úplně vše a to i dokonce vycestovat úplně sama. Rozhodně se toho nebojte, ani když k sobě nebudete mít parťáka, určitě jich poznáte nespočet.
Protože se taková možnost v životě nenabízí každý den, tak teď hned zvedněte zadek z postele a jeďte poznávat svět! Čtyři měsíce utekly jako voda, já jsem zpět doma a už přemýšlím, kam bych mohla zase vypadnout …
(Anna Dvořáková – Universitatea De Vest Din Timisoara (Rumunsko) ZS 2020/2021; bakalářské studium – Geografie/Tělesná výchova)