Příjemné letní čtení: Náš dr. Vševěd je opět v zajímavém rozhovoru
S radostí přinášíme článek publikovaný na portálu www.vedavyzkum.cz
Jiří Martínek, kterého část národa zná díky televizní soutěži Na lovu spíše pod přezdívkou Doktor Vševěd, na sebe strhává pozornost jak svými encyklopedickými znalostmi, tak i profesním zaměřením. Pracovně totiž naplno využívá oba obory – historii i geografii –, v nichž získal doktorát.
O hlavním projektu v Historickém ústavu AV (HÚ AV) Biografickém slovníku českých zemí mluví jako o „sepisování nebožtíků“. Geografii se pak věnuje v rámci své pedagogické činnosti na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP). Jak se Doktoru Vševědovi v těchto třech – pedagogickém, vědeckém a mediálním – světech žije? Co by na nich případně rád změnil? A jak se z něj stal obávaný lovec ve vědomostním pořadu? Tyto a další otázky jsme položili Jiřímu Martínkovi.
„Sepisování nebožtíků“
Biografický slovník českých zemí (BSČZ), na kterém se Vy sám podílíte vlastně od počátku, je s ambicí pojmout až 25 000 hesel skutečně monumentální prací. Jaké byly začátky vývoje a na který rok plánujete vydání posledního svazku?
V první řadě je třeba zmínit, že se jedná o univerzální slovník, který mají všichni naši sousedé – Poláci, Rakušané, Slováci i Němci –, byla by tedy škoda, kdybychom jej neměli i my. Samotná práce na projektu začala krátce po revoluci z iniciativy Jana Novotného, který stál v čele redakce. Hlavní inspirací byl rakouský slovník. V dalších letech vyšel heslář, samotné vydání prvního svazku pak následovalo v roce 2004. Poslední svazek – za předpokladu, že k nám bude matka Akademie v následujících letech stejně štědrá jako doposud – by měl být vydán podle předběžných odhadů v roce 2069. Minulý rok byl vydán 25. sešit, aktuálně jsme tedy u písmena H.
Má BSČZ pevně danou časovou hranici, od které už další osobnosti a jejich osudy nezaznamenáváte?
Prvním kritériem je podmínka, aby byl dotyčný nebožtík – krásně tak obejdeme pravidla GDPR (smích). Zmíněná hranice je sice ve slovníku vymezená, v průběhu vydávání jednotlivých dílů se však postupně posouvala, a to úmrtí do roku 2000, postupně posunuté do roku 2010 a v budoucnu i 2020. Bohužel nám tímto způsobem „propadla roštem“ řada osobností. Například i Václav Havel. Přesto jsme zaznamenali celou jeho rodinu – nejen otce Václava M. Havla, ale i strýce, dědečka i otcovu první manželku Bělu, s níž je spojován velký pražský společenský průšvih. Od Václava Havla staršího totiž utekla k jednomu architektovi.
Na druhou stranu BSČZ obsahuje i osobnosti, které naši zemi významně ovlivnily, ale nenarodily se zde. Lze očekávat v dalších sešitech například Wolfganga Amadea Mozarta?
Ano, Mozart téměř jistě bude mít své heslo. To má ostatně i třeba Albert Einstein. V jednom krátkém odstavci je stručně zaznamenán život osobnosti, další se pak zaměřuje na činnost této osobnosti u nás. Nemá smysl zevrubně popisovat celý život. Je však nutné přehledně popsat, co daná osobnost udělala pro vývoj naší země – v případě Alberta Einsteina například zaznamenat jeho pedagogickou činnost v Praze v letech 1911–12 i žádost o milost pro Miladu Horákovou adresovanou prezidentovi Gottwaldovi. Ve slovníku se nám takto objevila i Mongolka – geoložka, která zde studovala a následně prováděla výzkum, či Indián.
Jak je to s lidmi, kteří se na BSČZ podílejí? Kolik je stálých členů redakce a jak četné jsou spolupráce?
Aktuálně na projektu pracuje šest redaktorů, zároveň máme i redakční radu tvořenou 15 odborníky, která do procesu může zasáhnout. Na řadu oborů máme i další specialisty. Já sám se soustředím na obory, o kterých vím nejvíce, a občas píši i hesla, která na mě zbudou. Sem tam se vyřádím i na „libůstkách“, jako je Andrej Gazda, předobraz majora Halušky z Černých baronů, nebo heslo o nemanželském synovi Karla IV., které jsme dávali dohromady s kamarádkou, která mi pomohla s francouzskými texty. Zrovna dnes mám v plánu psát heslo jediné Češky, která má svou hvězdu na chodníku slávy v Hollywoodu. Jmenovala se Věra Hrubá, později Vera Hruba Ralston, československá reprezentantka v krasobruslení, která se po své emigraci do USA stala herečkou. Od 40. let takzvaně pochopila zákony Hollywoodu, a nejen díky výhodnému sňatku si vysloužila svoji hvězdu na chodníku slávy. Miloš Forman by si ji asi zasloužil o poznání více, ten ale pravděpodobně neměl tak dobré konexe.
Celý rozhovor čtěte na www.vedavyzkum.cz
#scienceUJEP