Vytautas Magnus University / Litva
O Erasmu jsem se poprvé dozvěděla ve škole, ale nepřemýšlela jsem, že by něco takového mohlo být pro mě. Chce to přeci hodně odvahy a dobrou angličtinu, já si nebyla jistá ani jedním. Situace se změnila, když z Erasmu ve Španělsku přijela moje kamarádka Lea. Byla nadšená a vyprávěla, jak skvělé to bylo. V tu dobu jsme se o tom nezávazně bavili s přítelem a rozhovor s Leou nás nalomil ještě víc. Nakonec jsme se rozhodli vystoupit z vlastní komfortní zóny a udělat tu nejšílenější věc v našich životech – jet studovat na pět měsíců do jiné země. A rozhodně nelitujeme, že jsme to udělali!
Výběr destinace nebyl zpočátku úplně jasný. Chtěli jsme někam na sever, protože nás odjakživa lákal více než slunný jih. Skandinávie byla vyškrtnuta hned na začátku, protože požadovali perfektní angličtinu, kterou jsme my neměli. Další možnost byla univerzita v Tallinnu, tam byl ale problém s předměty, do poslední chvíle nám nebyli schopni říct, co budou příští semestr vyučovat. Nakonec se naše pozornost zaměřila na litevskou univerzitu Vytautas Magnus University v Kaunasu. Líbily se nám jejich přehledné stránky a pohotová komunikace. I s předměty to nevypadalo špatně, a tak jsme po dlouhém váhání podali přihlášku právě tam. Trochu jsme se obávali, zda náš Erasmus nemůže ovlivnit nedaleká válka na Ukrajině, ale rozhodli jsme se to risknout. Nakonec bylo vše v pořádku.
Po nekonečném vyřizování papírů nastal srpen a my si sbalili kufry. Odjezd byl náročný, rozhodli jsme se dopravit se do Kaunasu autobusem. Měli jsme hrozně moc kufrů, a to nám ještě rodiče museli během pobytu další věci poslat a dovézt. Nakonec jsme se ale zdárně dostali až do hotelu. Škola začala za pár dní, měla jsem trochu obavy, že budeme “mimo”, protože jsme se nezúčastnili Orientation Days. Nakonec jsme se ale docela rychle adaptovali a absence na těchto důležitých dnech nehrála žádnou roli.
S přítelem jsme bydleli v hotelu v malém dvoupatrovém pokojíku v centru města, nebyl tak problém se rychle kamkoliv dostat. Škola bohužel neměla žádnou menzu, takže jsme si museli každý den vařit, na to jsme si ale poměrně rychle zvykli a byli příjemně překvapeni, když jsme zjistili, že nám to i docela jde. Naučili jsme se žít ve stísněných podmínkách a i když mě to ze začátku trochu děsilo, nakonec to bylo fajn.
Škola nebyla až tak náročná, vyučování jsem měla třikrát do týdne, a to jak online, tak prezenčně. Na hodnocení od 0 do 10 jsem si zvykla docela rychle, stejně tak jako na Moodle a studentský portál. Vyhovovalo mi, že jsem vždy našla všechny informace pohromadě, učitelé byli velmi nápomocní a vstřícní. Jediné, co mě překvapilo, bylo množství “Erasmáků”, za celou dobu jsem jich moc nepotkala. Řekla bych, že většina studentů, co se mnou na anglické hodiny docházela, pocházela z jiných zemí, ale byla v Litvě dlouhodobě. Proto na nás byly kladeny požadavky stejné jako na normální studenty. Měla jsem z toho docela strach, během semestru nás čekaly mid-term a final zkoušky, plno prezentací a esejí. Nakonec se ale všechno zvládlo a byla jsem ráda, že jsem splnila vše, co jsem chtěla.
Většinu volného času jsme strávili cestováním. Byla jsem šťastná, že se můžeme někam podívat a poznat další kouty světa. Projeli jsme Litvu křížem krážem, podívali se na polsko-litevsko-ruskou hranici, několikrát jsme byli u Baltu. Kromě toho jsme navštívili další země jako Švédsko, Finsko, Norsko, Lotyšsko, Estonsko a Polsko. Každé místo mě něčím uchvátilo a já se utvrdila v tom, jak to cestování zbožňuju. Uvědomila jsem si, jak jsem ráda, že pocházím odtud, že ne všude ve světě se žije stejně (dobře), a že si nemáme na co moc stěžovat. Poznali jsme spoustu dalších lidí, jejich kulturu i krásnou přírodu, což je pro nás jako studenty geografie velmi důležité. Erasmus jsme ukončili posledním krásným výletem v Laponsku, který předčil veškerá má očekávání. Dotkli jsme se Severního ledového oceánu, jeli psím spřežením a viděli polární záři. Za mě to byl asi nejlepší výlet ze všech a stal se tak krásnou tečkou za celým naším pobytem.
Jsem opravdu ráda, že jsme se společně odhodlali a na Erasmus vyjeli. Před odjezdem jsem se snažila nemít velká očekávání, byla jsem ve stresu a bála se, jak to pět měsíců v cizí zemi zvládneme. Neuměla jsem si představit, že se svojí angličtinou budu studovat např. biologii, která pro mě není lehká ani v rodném jazyce. Nakonec to ale všechno dobře dopadlo, Kaunas i celou Litvu jsme si rychle oblíbili a vůbec se nám nechtělo domů. Za mě to bylo pět měsíců naprostého šílenství a poznávání. A to nejenom jiných míst a lidí, ale hlavně sama sebe. Zjistila jsem, že se o sebe dokážeme postarat, že nám během pobytu vlastně nic moc nechybělo, že jsme překonali všechny nástrahy a že nás to zase někam posunulo. Zjistila jsem, že je zbytečné mít strach z neznámého, když jsou kolem lidi, kteří nabídnou pomocnou ruku. Že se dá vždycky nějak domluvit, i když mi trvá, než se vyjádřím, a že není potřeba mít z toho špatný pocit. Bez nadsázky si myslím, že Erasmus byl v tu chvíli to nejlepší, co jsem ve svém životě mohla udělat, protože to, co tam zažijete, vám doma nikdo nedá. V mnoha směrech mi otevřel oči a já se domů vrátila zase o zážitky a zkušenosti bohatší. Proto pokud tohle někdo čte a váhá, jestli vyjet, doporučuju moc nepřemýšlet a prostě přihlášku poslat. Když jsem to zvládla já, tak vy určitě taky. A vězte, že budete mít zážitky na celý život.
(Markéta Kučerová – VYTAUTO DIDZIOJO UNIVERSITETAS (Litevská republika); ZS 2022/2023; bakalářské studium – Geografie a biologie pro vzdělávání)