Ostrov věčného jara
Erasmus na Madeiře? Rozhodně nejkrásnějších pár měsíců v mém životě.
Vždy jsem věděla, že bych v rámci programu Erasmus+ někam ráda vyjela. Když jsem zjistila, že je možnost navštívit i Madeiru, ostrov v Atlantském oceánu, který patří pod Portugalsko, přála jsem si, aby to opravdu vyšlo. A taky, že vyšlo. Na začátku února už jsem seděla v letadle společně s dalšími dvěma spolužačkami. První týden jsme bydleli v apartmánu, který jsme si sehnali předem přes Booking. Univerzitní koleje byly totiž v rekonstrukci, a tak hledání ubytování bylo na nás, všichni se nám samozřejmě snažili pomoci, ale ubytování na Madeiře je prostě a jednoduše velký problém. Nakonec jsme sehnali malý domeček s terasou v hezké části hlavního města-Funchalu. Do centra jsme to měli 10 minut pěšky a do školy 40 minut autobusem, který stavěl prakticky přímo před naším domečkem. První týden ve škole byl poněkud náročný, jelikož jsme se dozvěděli, že ne všechny předměty, které jsme chtěli, bude možno studovat. Spousta učitelů neuměla anglicky, a tak si na studenty z Erasmu netroufla. Nakonec jsme si sehnali náhradní předměty a měli jsme například raketové sporty nebo turismus, který nám přinesl opravdu hodně zážitků. Vyzkoušeli jsme si coastering, bodyboarding a hráli padel.
Mimo školu jsme měli i dost volného času na cestování a objevování ostrova. Určitě se musím zmínit o tzv. levádách, což jsou tradiční zavlažovací kanály, které byly vytvořeny v 16. století k přepravě vody z vlhkých oblastí na severu do sušších na jihu. Podél nich vznikly chodníčky, a tak i několikakilometrové trasy, převážně po rovině, se spoustou vodopádů a krásných výhledů. Pobřeží ostrova je hodně kamenité se spoustou útesů. Koupání v oceánu tudíž probíhalo tak, že jsme do vody prostě museli skončit nebo slézt po schůdkách na „útesu“. Byly zde však i krásné písečné pláže. Přirozeně vzniklé s černým pískem nebo uměle vytvořené se světlým pískem, dovezeným ze Sahary. Za mě nejkrásnější byl pochod mezi dvěma nejvyššími vrcholy z Pico do Areiro, kde je nádherný východ slunce, na nejvyšší horu Pico Ruivo. Čas byl také na vysedávání v barech s tapas a sangrií nebo ponchou.
Všichni byli vždycky milí a nikdo nikdy nikam nepospíchal, což tedy občas nebylo úplně ideální. Zdokonalila jsem si svou angličtinu, a dokonce se naučila i pár vět portugalsky. Zjistila jsem, že i když je nebe jasné, může klidně za dvě minuty začít úplný slejvák, a že na Madeiře se klidně můžete na slunci spálit i v únoru. Odvezla jsem si spoustu nových zážitků, přátel, ponaučení i zkušeností.
Madeiru rozhodně doporučuji těm, kteří milují moře, ale zároveň i hory a taky těm, kteří chtějí objevovat, protože na tomto ostrově je nekonečně mnoho míst, které za to opravdu stojí.
Nikol Majcherová-Universidade da Madeira (Portugalská republika), LS 2023/2024 -Bakalářské studium-dvouobor Biologie + Tělesná výchova