Μυτιλήνη aneb to infinity and beyond!
Erasmus v Řecku – něco, čeho jsem se nejprve neskutečně bála. Zvládnu to? Jsem přeci introvert, dělá mi problém seznamovat se s novými lidmi. Domluvím se tam? Vždyť se stydím mluvit i v češtině. Pokládala jsem si hodně takových otázek a několikrát jsem byla v bodě, kdy jsem chtěla přihlášku na studijní pobyt zrušit. Naštěstí jsem to nikdy neudělala a do Řecka odletěla. Zatím jednoznačně nejlepší rozhodnutí mého života!
Jako cílovou destinaci jsem si, společně s kamarádkou ze stejného oboru, vybrala menší městečko Mytiléna na řeckém ostrově Lesvos. Na místní univerzitě (Panepistimio Aigaiou) nabízeli pro naše zaměření zajímavé předměty a jako bonus splňoval Lesvos rovněž náš další požadavek – jedná se o přímořskou lokalitu „na jihu“. Na zimní semestr přímo ideální.
Do Řecka jsme odletěly na konci září 2023 a naše řecké dobrodružství začalo hned na cílovém letišti. Domluvily jsme si taxi odvoz na ubytování a okusily tak první jízdu v, řekněme, razantním řeckém stylu. Doteď nechápu, jak jsme přežily my i naše zavazadla, která taxikář připevnil k autu pomocí „gumicuků“, jelikož kufr jeho vozu nebyl zcela svěží a pravděpodobně se naposledy zavřel kolem roku 2000. Podobných jízd jsme poté absolvovaly ještě několik a musím říct, že mi ta řecká doprava vlastně asi bude chybět. Člověk si nakonec i v tom chaosu najde nějaký ten řád.
Naše Erasmus skupina čítala celkem 23 studentů ve věkovém rozpětí od 19 do 35 let. Nebylo nás mnoho, ale právě díky tomu jsme měli možnost poznat se poměrně dobře všichni se všemi. Taky jsme v tomto počtu většinou neměli problém sejít se ve vnitřních prostorách a mohli tak v kompletní sestavě pořádat různé akce jako např. Halloween párty na ubytování u Italek nebo Secret Santa večeři v jedné z místních taveren. Bože, jak bych si teď dala favu nebo tzatziki…
Na univerzitě jsme s kamarádkou trávily čas zejména v pondělí a ve středu, kdy probíhala na katedře geografie výuka námi zapsaných předmětů. Univerzitní kampus je poměrně malý, ale je to velmi klidné a příjemné prostředí plné přátelských a usměvavých lidí. Zní to možná přehnaně pozitivně, ale je tomu tak, přísahám. Atmosféru celého areálu ještě vylepšuje skutečnost, že se po něm (včetně interiérů) volně pohybují univerzitní mazlíčci – minimálně 3 psi a kočka. K mentálnímu a fyzickému zdraví studentů přispívá též školní kantýna. Pokud jsme se v kampusu nacházely mimo dobu přednášek, bylo nás možné zastihnout převážně tam. Snídaně byly zdarma a oběd s večeří dohromady za 2 eura a 50 centů, což chudého studenta (plného touhy ušetřit nějaký ten peníz na cestování) skutečně potěší.
Když už je řeč o šetření a cestování, další příjemnou věcí byla univerzitní ID karta. Studenti s ní mají, kromě jiného, 50% slevu na dopravu trajekty a autobusy. Toho jsme se spolužáky samozřejmě náležitě využili a v menších či větších skupinkách procestovali vedle milovaného Lesvu také ostrovy Limnos, Chios a Samos. Někteří z nás nakoukli i do Athén a Soluně. A vzhledem k tomu, že je Lesvos blízko k tureckému pobřeží, zatoužili jsme přirozeně taktéž po výpravě právě do Turecka. Tu jsme skutečně realizovali a navštívili Ayvalik, prošli zákoutí Izmiru a prozkoumali okolí města Selçuk (včetně Efezu). To byly časy… Ale já jsem přesvědčená, že ani konec studijního pobytu nás nezastaví v plánování dalších společných cest a dobrodružství. Ostatně, na řadě takových „projektů“ už aktivně pracujeme.
Co mi tedy Erasmus dal? V první řadě určitě pouto s několika úžasnými a inspirativními lidmi z různých koutů světa (nejen z řad studentů). Zní to jako klišé, je to klišé, ale hlavně to tak opravdu je. A řekla bych, že právě od těchto vazeb s lidmi se pravděpodobně odvíjí i všechno ostatní. V rámci Erasmus skupiny jsme se ve všem podporovali, díky čemuž jsme dokázali neskutečné věci a překonali řadu různých překážek. Taky jsme si, jak se říká, vzájemně nastavili zrcadlo, což mnohým z nás pomohlo podívat se na věci z jiného úhlu pohledu a změnit tak přístup k některým z nich. Společně jsme vedle sebe zkrátka osobnostně vyrostli.
Mohla bych se tady klidně rozepsat ještě na desítky dalších stran, ale mám pocit, že to nejdůležitější už tady zaznělo. A i kdybych se snažila sebevíc, slova (minimálně ne ta moje) stejně nedokážou vyjádřit, jak jedinečné to všechno bylo a jak vděčná za to jsem.
Erasmus v Řecku – něco, na co rozhodně nikdy nezapomenu (v tom nejlepším slova smyslu)!
Ευχαριστώ για όλα!
Romana Dlasková – PANEPISTIMIO EGEOU (Řecká republika); ZS 2023/2024; magisterské studium – Učitelství biologie a geografie pro střední školy