Zemřel chemik prof. Vlastimil Novobilský, emeritní rektor UJEP

Ve čtvrtek 11. února 2021 zemřel prof. RNDr. Vlastimil Novobilský, CSc., dlouholetý pedagog (1968–2001) a též vedoucí katedry chemie (1972–1990 a 1994–1995) tehdejší Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem. V letech 1990–1991 působil jako děkan Pedagogické fakulty a později také jako rektor UJEP.

Za univerzitu se k úmrtí pana profesora vyjádřil rektor doc. Martin Balej:

„Naše univerzita obdržela smutnou zprávu o skonu prof. Vlastimila Novobilského, emeritního rektora naší univerzity, který vedl Univerzitu J. E. Purkyně v Ústí nad Labem v letech 1995–2001. Dovoluji si jménem celé univerzity vyzdvihnout hodnotu této nejen pro UJEP významné osobnosti, hrdého zastánce ústecké alma mater, bojovníka za její založení a příkladu hodného člověka.

Jeho jméno je na univerzitě vyslovováno, publikováno i oceňováno s vážností, kterou si zaslouží. Já osobně si ho nesmírně považuji nejen za to, co pro univerzitu vykonal jako předseda Přípravného výboru pro založení univerzity v Ústí nad Labem v době, kdy ještě ani nebylo jasné, že se snahy o její založení naplní, ale také zejména za těžkou práci, kterou vykonal v pozici rektora UJEP. Všeobecně známá je také jeho rozsáhlá akademická působnost a tehdejší pozitivní vliv na studenty, místní akademickou obec i odbornou zahraniční veřejnost.

S velkou lítostí jsme přijali zprávu o jeho odchodu a vyjadřujeme upřímnou soustrast celé jeho rodině. V našich srdcích a vzpomínkách zůstane prof. Vlastimil Novobilský stále jako nesmírně inteligentní, vzdělaný, skromný a přitom odvážný a cílevědomý člověk, který pro ústeckou univerzitu vykonal nesmírně mnoho.“

Osobní vzpomínku k odchodu prof. Vlastimila Novobilského připojila doc. Zdeňka Kolská z Ústeckého materiálového centra naší fakulty:

„Vzpomínky na pana profesora Novobilského mám spojeny s mým nástupem na, tehdy ještě, Pedagogickou fakultu. Setkali jsme se na katedře chemie, kterou nějakou dobu i vedl.

Přenechal mi výuku Fyzikální chemie, což mne, jako čerstvou absolventku tohoto oboru, velmi potěšilo. Na katedře, i pod jeho vedením, vládla velmi příjemná přátelská atmosféra a byli jsme prima parta. Pan profesor byl mimořádně hodný a klidný člověk. Všechny svátky či narozeniny každého z katedry se oslavily milým, krátkým posezením a každé poledne jsme celá katedra podnikali procházky na společný oběd v univerzitní menze. Moc ráda na ty časy vzpomínám.“