5 měsíců na Řeckém ostrově
Než mi bylo 17, strávila jsem v zahraničí dohromady přes půl roku, po střední jsem si vybudovala rutinu v Čechách, a přestože mě výjezd na bakaláři lákal, bála jsem se, že by to s dvouoborem nebylo jednoduché. Potom jsem se zase bála, že mi tady něco uteče, když odjedu na půl roku a tímto způsobem bych si pravděpodobně hledala nekonečně mnoho důvodů, proč neodjet. Nastalo mi v životě období, kdy jsem potřebovala změnu a uvědomila si, že žádná změna nepřijde v zajeté rutině, a tak jsem se během jednoho dne rozhodla podat přihlášku. Upřímně tomu pomohlo, že se na univerzitě konala snídaně s Erasmem, kam jsme s kamarádko nejdřív šly na snídani zdarma :DD, ale odcházela jsem s tím, že chci odletět.
S destinací to bylo jednoduché, chtěla jsem někam k moři nebo do Skandinávie. Ovšem myšlenka života na řeckém ostrově mě zaujala nejvíc, a tak jsem měla jasno. Následoval proces vyřizování dokumentů a hledání ubytování, což je na celé zkušenosti to nejhorší, ale těch 5 měsíců, co následovalo potom všechno vykompenzovalo. Hodně rychle jsme zjistili, že Řekové mají svůj způsob života a bylo to mírně znát i na univerzitě, ale je možné, že to bylo i kvůli tomu, že jsme tam byli na „dovolené“, jak jsme tomu rádi říkali. Našla jsem si svou partu 4 lidí během prvních týdnů a začala spousta roadtripů, sweet treats, dnů na pláži a aperolu v dobu, ve kterou by s ním souhlasili možná Italové. Žili jsme velmi bezstarostným způsobem života. Jediné, co jsme řešili bylo, kam půjdeme další den na pláž. Pomalejší způsob života na ostrově spoustě studentům pomohl se stresem. Sama jsem často pociťovala, že jsem mnohem klidnější. Zároveň jsem tam pociťovala neskutečnou volnost a pocit, že nám svět leží u nohou. Ostrov je bezpečný a nebála jsem se kamkoliv chodit večer sama. Přestože je univerzita na ostrově, tak tam bylo poměrně dost mladých lidí, jelikož tam jezdí dobrovolníci do uprchlických center. Spousta Erasmus studentů se dobrovolnictví účastnilo a získali tím kontakty na lidi z celého světa. Stal se nám velmi zajímavý zážitek. Na ostrově bylo ohnisko jedné nemoci u zvířat a farmáři protestovali tím, že blokovali přístav. To vedlo k tomu, že jsme v supermarketech a v některých restauracích neměli jídlo. Týden to vypadalo jako apokalypsa s prázdnými policemi v obchodech. Naštěstí se vše vyřešilo. Celý svůj pobyt na Lesbu řadím mezi mé nejoblíbenější období a přemýšlím, kam se podívám příště.
LANĚOVÁ Simona, NMgr. Geografie, LS 2025/26, univerzita Panepistimio Egeou, Mytiliny, Řecko
