Jak jsem u našich “bratov” žila svůj sen
Mnoho studentů volí pro svůj Erasmus exotické destinace na druhém konci Evropy. Moje srdce mě ale táhlo na Slovensko, konkrétně do Nitry. Tohle město jsem v minulosti navštívila už několikrát, ale nikdy ne na déle než týden. Vždycky mi přišlo, že tam čas utíká příliš rychle, a nikdy jsem nestihla Nitru prožít se vším všudy. Navíc v ní bydlí moji dlouholetí přátelé, které sice znám z internetu, ale už dříve jsme se viděli, a také moje vážnější známost. Možnost vyjet sem na pracovní stáž pro mě byla splněným snem, otevřela mi dveře k lidem, na kterých mi opravdu záleží, a dovolila mi vyměnit klidný život na vesnici za pulzující městský ruch. Nad ním se navíc po celou dobu hrdě tyčil vrch Zobor, který mě za slunečných dnů provázel snad na každém kroku.
Jako holka z vesnice jsem se městského prostředí trochu obávala, ale Nitra mě v tomto ohledu naprosto okouzlila. Miluji zvířata a zdejší propojení města s přírodou bylo neuvěřitelné. Nitra má nádherný park, kde chovají ovce, kozy a daňky. Jen kousek od univerzity je navíc malá obora s daňky a muflony, takže jsem se s přírodou setkávala doslova na každém kroku. Hned vedle mých kolejí Antona Bernoláka se rozkládá univerzitní botanická zahrada, kam často chodí chovatelé dravých ptáků, a přímo před okny kolejí se pravidelně promenádovali divocí zajíci. Pro budoucího biologa to bylo zkrátka dokonalé útočiště.
Samostatnou kapitolou mého pobytu bylo jídlo a objevování slovenské kultury. V univerzitní jídelně jsem si občas připadala spíše jako na dobrodružné výpravě – podle názvů jídel jsem totiž často vůbec netušila, co si vlastně objednávám, protože jména jídel jsou úplně něco jiného, než si člověk pod nimi představí. Poprvé jsem na Slovensku ochutnala i něco, co nese název „fánky“ (u nás známé jako boží milosti). Když mi kamarád poprvé řekl, že se těší na fánky, byla jsem úplně zmatená a říkala si: „Jako na koho?“ Vůbec jsem to slovo neznala. Samozřejmě jsem zkusila i slavné slovenské halušky. Přestože jsem je doma roky odmítala, tady mi konečně trochu přišly na chuť. Během stáže jsem měla možnost zažít i velké oslavy zvané „fašiangy“. Nikdo z místních mi sice nedokázal úplně přesně vysvětlit všechny zvyky, ale podle všeho jde o něco jako náš masopust.
Svou pracovní stáž jsem strávila na Slovenské poľnohospodárské univerzitě (SPU) v Nitře, konkrétně na Ústavu botaniky. Jako studentka biologie jsem se ocitla v ideálním prostředí. Moje práce spočívala v pomoci s herbářovými položkami, řadila jsem je, číslovala a ukládala. Naučila jsem se, jak probíhá celá péče o ně, včetně ošetření mrazem, a jak se správně uskladňují v moderním Agrobiotech centru.
Mým mentorem byl pan docent, který byl neuvěřitelně milý a zasvětil mě do historie herbářových položek na slovensku. Kromě toho jsem čistila semínka a připravovala je na další výzkum a měla možnost nahlédnout pod pokličku pokročilých metod, jako je skenování kořínků. Všichni na pracovišti ke mně byli nesmírně vstřícní. Univerzita mi navíc umožnila navštěvovat přednášky z botaniky a účastnit se nejrůznějších akcí.
Nitra pro mě nebyla jen o práci, ale také o nezapomenutelných zážitcích. V průběhu stáže mě přijela navštívit kamarádka a spolužačka z biologie z UJEP. Společně jsme vyrazily na Den vědy, kde jsme ochutnaly speciální zeleninové chipsy, které univerzita sama distribuuje.
Zlatým hřebem programu však byla návštěva univerzitního vivária. Tam jsme se staly účastnicemi „zkoušky odvahy“. Moje kamarádka měla to štěstí (nebo smůlu?), že si vytáhla blízký kontakt se třicetikilovým pythonem! Na tenhle pohled a zážitek jen tak nezapomeneme.
(https://fapz.uniag.sk/sk/aktualne-informacie-reader/nitrianske-univerzitne-dni-obohatila-zoologicka-skuska-odvahy-vo-vivariu-3)
Erasmus je ale hlavně o lidech a já měla obrovské štěstí na ty, kterými jsem se obklopila. Na kolejích jsem vyfasovala úžasnou spolubydlící z Turecka, se kterou jsme prožily nádherné tři měsíce a lepší parťačku jsem si snad ani nemohla přát. I když její angličtina nebyla zpočátku dokonalá, skvěle jsme se dorozuměly. Já ji v angličtině trochu přiučila a ona mě na oplátku naučila pár slov turecky. Zůstaly z nás blízké kamarádky dodnes. Všechno navíc podtrhlo neuvěřitelně milé prostředí na kolejích, paní recepční byly vždycky usměvavé a ochotné s čímkoliv pomoct. Zapojila jsem se také do akcí pořádaných mezinárodní studentskou organizací ESN Nitra, jako například malování tašek, kde jsem potkala další skvělé lidi.
Pracovní stáž v Nitře mi dala strašně moc. Nejenže jsem získala cenné praktické zkušenosti z botaniky a nahlédla do fungování jiné univerzity, ale hlavně jsem si dokázala, že umím žít život, o kterém jsem roky snila. Na celý pobyt se budu vždycky dívat jako na nádherný sen, ze kterého jsem se bohužel musela probudit zpátky do reality. Pokud o Erasmu uvažujete, jděte do toho. Domů se vrátíte bohatší o zkušenosti, přátele a zážitky, které vám už nikdo nevezme.
LALI Lucie, Bc. Biologie, LS 2025/26, Slovenská polnohospodárská univerzita v Nitre, Slovensko
