Dva měsíce na severním Kypru
Vyjet na Erasmus – to bylo v mé mysli snad od té doby, co jsem se o tom, že nějaký Erasmus existuje, dozvěděla. Jenže většinou vždy převládal strach, přece jenom je to výstup z komfortní zóny – jiná země, jiný jazyk, jiná kultura, ale taky možnost zažít něco nezapomenutelného, jak jsem vždy slýchala od svých spolužáků a kamarádů, kteří již někam vyjeli.
A pak se to najednou stalo, byla půlka září a my jsme se spolužačkou Terkou seděly v letadle, které mířilo na Kypr. Čekaly nás dva měsíce praktické stáže v Cyprus Wildlife Research Institute. Byly to dva měsíce, kdy jsme pravidelně pomáhaly na místě, kde pracují lidé, kteří milují zvířata a už několik let zachraňují ta nemocná nebo zraněná. Toto místo se nachází severně od hlavního města Nikosie, je tedy lokalizováno na Severním Kypru přímo u úpatí krásných hor.
Naší denní náplní práce byla mimo jiné příprava diet a krmení zvířat, které se v institutu nacházejí. Ať už natrvalo či na přechodnou dobu. Byli to hlavně ptáci, kteří měli různá zranění převážně křídel či nohou, dále také želvy nebo iguany. Poté, co byli všichni zvířecí obyvatelé nakrmeni, čekalo nás několik dalších úkolů jako například příprava ubikací pro nové pacienty či chystání „wellness“ pro želví obyvatelstvo. Několikrát jsme měly i možnost pomáhat ve veterinární ordinaci, která se nacházela hned vedle rehabilitačního centra, kde jsme trávily většinu pracovních dní.
Dny volna jsme využívaly především k prozkoumávání Severního Kypru. Naší nejčastější zastávkou bylo jistě jisto hlavní město Nikosie, kde jsme objevily několik kouzelných míst. Navštívily jsme ale i Girne nacházející se na samém severním pobřeží ostrova či město duchů ve Famagustě, které si tuto přezdívku vysloužilo poté, co z něj v roce 1974 ze dne na den utekly tisíce lidí před tureckou invazí.
Největší odměnou pro nás ale byly dny, kdy jsme se mohly zúčastnit vypouštění již uzdravených zvířat zpět do přírody. Je to něco krásného, když si v ten moment vzpomenete, jak zvíře vypadalo, když se dostalo do institutu. Mnohdy to byl pacient na hraně života a smrti, a my jsme pak mohly nejen sledovat jeho uzdravovací cestu, ale být i její součástí. Největším zážitkem pro mě osobně bylo vypouštění plameňáka, který byl do institutu přijat vyhladovělý s omotaným vlascem okolo nohy, jenž mu způsobil nehezkou infekci. Každodenním ošetřováním od veterinárního týmu a následným pobytem v rehabilitačním centru se ale plameňák uzdravil a mohl být vypuštěn zpět do jeho kolonie.
Byly to prostě dva krásné měsíce plné zážitků a nabitých zkušeností, na které už nikdy nezapomenu. Proto neváhejte a vyjeďte na Erasmus. Stojí to za to.
Adéla Štěpánová, CYPRUS WILDLIFE RESEARCH INSTITUTE (Kyperská republika); ZS 2023/2024; bakalářské studium – Biologie