Jiří Martínek: Dá se říct, že jsem byl vždycky tak trochu šprt
Respektovaný a obávaný doktor Vševěd, jehož vědomosti nahánějí hrůzu soutěžícím populární vědomostní televizní soutěže Na lovu, je ve skutečnosti úplně normálním pedagogem ústecké univerzity. Historik a geograf Jiří Martínek má snad na každou otázku správnou odpověď. Není divu, vždyť čerpat informace ho bavilo už ve škole.
V pořadu TV Nova Na lovu máte přezdívku doktor Vševěd. Jak to vzniklo? Najde se něco, čemu fakt nerozumíte?
Vymysleli mi ji v produkci. Na začátku natáčení jsme si měli vymyslet přezdívky, můj návrh něco jako živá encyklopedie neprošel. A doktor v různých podobách se u mne objevoval už dřív, Vševěd až v souvislosti s natáčením. Toho je čemu nerozumím, například technika, nejnovější hudba, exotické jídlo…
Přiblížíte, jak jste se vlastně do pořadu dostal?
Dostal jsem mail, zda se nechci podílet na nové vědomostní soutěži. Původně jsem žil v domnění, že chtějí spolupráci na otázkách. To, že bych mohl jít na obrazovku, jsem zjistil až asi po čtrnácti dnech od prvního kontaktu. Pak jsem musel ještě projít pár koly konkurzu… Ale nakonec se povedlo.
Jaké otázky máte nejraději?
Takové, u kterých se mohu rozpovídat a přidat nějakou zajímavost… Což se mi stává dost často (smích).
Co vlastě říkáte na to, že vás lidé poznávají, jaké to je? Dostáváte pozvání na kávu třeba?
Už jsem si zvykl – zatím jsem se nesetkal s negativními reakcemi, ale vesměs s těmi kladnými. I pár pozvánek na kafe, nebo spíše na pivo, jsem už dostal.
Baví vás účinkování v této soutěži?
Baví je možná slabé slovo – já jsem se v tom doslova našel. Někteří známí v nadsázce tvrdí, že jsem už dávno telepaticky přesvědčil televizi, aby licenci na „Lov“ koupila.
V pořadu se střídáte s dalšími kolegy lovci – Jakubem Kvášovským alias kalkulátorem, Dagmar Jandovou alias Kvízovou dámou a Václavem Slabyhoudkem, kterému se říká pan Lišák. Jak si s ostatními lovci rozumíte?
Perfektně. Ačkoli jsme se předtím prakticky neznali, vyloženě jsme si „sedli“ a skamarádili se a se i jako parta se navzájem doplňujeme. Potkáváme se i mimo studio, občas zajdeme na hospodský kvíz, plánujeme nějaké společné víkendové akce… Prostě ideální tým.
Máte rád vědomostní soutěže? Zúčastnil jste se nějaké?
Kdysi dávno. Prošel jsem bez úspěchu jednou soutěží v České televizi, pak jsem na Nově byl v Riskuj! To jsem poté, co v prvním kole vyhrál velmi slušný poukaz do cestovní kanceláře, rychle zmizel. Ale to bylo vše za studií – ještě v minulém tisíciletí (smích). No, a pak až po čtvrtstoletí přišlo Na lovu.
Jste vysokoškolský pedagog. Čím jste chtěl být jako malý kluk a byl jste takzvaný šprt?
Asi vědcem, jen ty obory se trochu střídaly. Šprt jsem dá se říct trochu byl, mne totiž vždycky škola bavila…
Jakému oboru se věnujete?
Působím ve dvou vědách, totiž v historii a zeměpisu. Jako historik se věnuji především studiu dějin vědy a obecně významným osobnostem, pracuji na projektu Biografického slovníku českých zemí. V zeměpise pak hlavně regionální geografii Evropy. Občas ale zabrousím i do jiných oborů.
Učíte i na ústecké univerzitě, najdete si čas na poznávání města nebo okolí Ústí?
Když do Ústí přijedu, jsem bydlištěm Pražák, tak se většinou věnuji jen výuce, což zabere celý den. Ale když třeba skončím dřív. Třeba během zkoušení, tak se rád podívám do okolí. Už jsem byl ve Stadicích, v Chabařovicích, na Blansku…
Líbí se vám na severu Čech? A máte zde nějaká oblíbená místa?
Moc se mi tu líbí. České středohoří je prostě nádhera. Oblíbených míst mám spoustu, asi bych je vyjmenovával hodně dlouho.
Co říkají studenti na vaše působení na televizní obrazovce? Komentují to nějak?
Zatím reagují kladně a chválí mne – občas jsem si všiml i nějakého komentáře pod článkem, kde se vyjadřovali velmi pozitivně.
Jaký jste vlastně pedagog? Přísný nebo mírný?
Já myslím, že mírný, za celých dvacet let výuky ještě neexistuje student, kterého bych ze studia vyhodil jen já. Když už tak nezvládl víc předmětů naráz. A asi mne mají studenti rádi, když mi chodí na přednášky i v pátek odpoledne (smích).
Co říkají vaši blízcí na vaši popularitu?
Rodina mi samozřejmě fandí, sami ale chtějí zůstat mimo „světla reflektorů“.
Jak rád odpočíváte?
Ideálně někde daleko od povinností, třeba na výletě, hezky se projít a pak skončit s kamarády u piva… Ale stav, že bych neměl žádné úkoly, už nenastal hodně dlouho. Nebo být v klidu s rodinou a jen tak si číst knížku.
Rozhovor s Jiřím Martínkem čtěte na Žít Teplice a také zde.
