Erasmus – severská cesta za sebepoznáním

Na Erasmus jsem jela hlavně kvůli tomu, abych si věci srovnala v hlavě, abych našla novou motivaci a přišla na to co se svým životem. To se mi nakonec povedlo, i když ne úplně tak, jak jsem si to původně představovala.

Pro svůj Erasmus pobyt jsem si vybrala Universitetet i Oslo v noském Oslu. Jedna ze severských zemí byla jasnou volbou. Původně jsem přemýšlela nad Švédskem, ale souhrou náhod jsem skončila v Norsku. Osud si vás nejspíš vždycky najde …

Na pobytu jsem potkala spoustu lidí, ze spousty míst a spousty zemí. Spoustu úžasných lidí. Člověk zjistí, že lidé jsou všude stejní, nebo alespoň hodně podobní. Jedna z mých nejlepších kamarádek je muslimka a je to jeden z nejúžasnějších nejuvědomělejších a nejmilejších lidí, jaké jsem kdy poznala. Nezáleží na zemi původu nebo na náboženství, důležité je mít otevřenou mysl a dostatek tolerance. A to je přesně to, co člověk může získat cestováním a poznáváním nových lidí a kultur.

Pro mě to znamenalo obrovskou svobodu, vědět, že všude je to vlastně stejné. Za celou dobu mého pobytu mi ani nepřišlo, že bych byla někde jinde. Všechno šlo až překvapivě snadno, nový začátek. To bylo také dalším přínosem, vědět, že se o sebe dokážu postarat úplně sama v úplně cizí zemi mezi úplně cizími lidmi. Protože dokážeme mnohem víc, než si sami dokážeme představit. Důležité je věřit si a nebát se udělat první krok.

Ubytování jsme si sice zajišťovali sami, ale škola byla ve všem maximálně nápomocná. Nabízela i velké množství mimoškolních aktivit, včetně možnosti vstoupit i na tak krátkou chvíli do některé ze studentských organizací. Skončila jsem ve studentské vesnici Sogn Studentby na severním okraji Osla. Společně v jednom bytě se mnou bydlelo dalších 6 lidí, společně jsme sdíleli jednu kuchyň a sociální zařízení. Norsko je sice krásná, ale také velmi drahá země. Ubytování vyšlo na 5.200,-  NOK měsíčně, což je na norské poměry velmi levné. Nicméně jsem věděla, do čeho jdu (alespoň tak nějak) a ničeho nelituji.

Mého pobytu se dotkla také situace ohledně koronaviru. Vlastně to pro mě nakonec bylo spíš  přínosem. V Norsku neplatila téměř žádná opatření, kromě omezení pohybu osob v centru Osla a dodržování 1,5 metrového odstupu mezi sebou. Všichni tam ale tato doporučení dodržovali,  a navíc se tam koronavirus po dobu mého pobytu téměř nevyskytoval. Škola byla nicméně zavřená a přešlo se na distanční výuku. Takže jsem měla víc času na to zorganizovat si vše podle sebe a  podnikat více výletů do přírody. Bohužel jsem se ale nemohla zúčastnit plánovaného biatlonového závodu, na který jsem se těšila, ani velkolepých oslav 17. května – dne norské ústavy, nejvýznamnějšího norského svátku.

Mimo prozkoumávání Osla a okolí jsem měla možnost podniknout 2 větší výlety. Jeden byl za polární září do zasněženého Tromsø (v Oslu jsme si sníh užili dohromady jen 6 dní), kterou jsme nakonec neviděli. Dalším byla návštěva Stavangeru, Lysefjordu a Kristiansandu, především Preikestolenu, jedné z nejznámějších přírodních památek v Norsku.

Pochopitelně to nebylo jen o tom dobrém a úžasném, i když toho bylo opravdu hodně. Každý by si to měl dobře promyslet, než vyjede. Hlavně ohledně financí. Jela jsem do Norska, věděla jsem, že je to jedna z nejdražších zemí, a i když jsem samozřejmě dostala stipendium od školy, které nebylo zrovna malé, tak nedokázalo pokrýt ani náklady na ubytování. Chtěla jsem si najít brigádu, jenže to je v Norsku docela problém, protože tam dostanete brigádu jen tehdy, když máte účet u norské banky, jenže ta vám nedá účet, pokud nemáte povolení k pobytu alespoň na jeden rok. Tím bych chtěla poukázat na to, že je velice důležité zjistit si o svém výjezdu co nejvíce, aby se člověk dokázal na vše připravit a výjezd si užít jak jen to jde.  Protože zkušenost je to úžasná.

A Norsko je nádherné. Rozhodně se tam chci vrátit. Tenhle pobyt byl mým splněným snem. Stálo mě to sice hodně, ale také mi to spoustu věcí dalo. A rozhodně ničeho nelituji.

Někdy, když se nedaří, je nejlepší prostě poslechnout intuici, zavřít oči, nadechnout se a skočit do toho rovnýma nohama. V takovou chvíli se dostaví, jak se říká “a moment of clarity”. Právě poznáváním a porozuměním  ostatním věcem jsem dokázala  lépe poznat sama sebe. A to je, podle mě, jedna z nejdůležitějších věcí v životě.

Takže za mě jediné doporučení, pokud vás to byť jen jednou napadlo nebo stále váháte … neváhejte a JEĎTE!!

(Marcela Halíčková – Universitetet i Oslo (Norsko); LS 2019/2020; navazující magisterské studium – Aplikované nanotechnologie)